Austrálie

WYD08 HOME

Vážení přátelé,

8. července vše vypuklo. Nejdříve odjezd vlakem z Chrudimi do Pardubic. To proběhlo naprosto v pohodě. V Pardubicích jsem byl překvapen a pousmál se nádražním hodinám. ,Ukazovaly o hodinu více (asi příprava na posun času). Nicméně i vlak do Prahy jel trochu jinak - přes Nymburk. Nicméně zpoždění bylo asi patnáct minut, takže OK.

Bude 14.00 hodin (v Evropě 6.00 hodin) a protože jsem přátelům slíbil, že se budu ozývat, tak tak činím. Včera před odletem ze Soulu jsme měli ještě krátkou mši svatou přímo na letišti. Bohužel jsme nenašli žádnou modlitebnu, tak jsme nakonec byli v takové klidové zóně. Nicméně i v Praze na Ruzyni modlitebna je.

Odpoledne po příletu do Melbourne patřilo krátké vycházce po okolí. Stavby tu mají téměř všude nízké a z venku velmi malé. Někde nemají ani topení (u nás naštěstí jo). Dobře se tu starají o zeleň. Kromě sekání tu má třeba každý keř má svoje "oplocení"

První běžný den je za námi a naplněn velmi dobrými pocity. Austrálie vypadá jako země lidí, kteří žijí poměrně klidným a přátelským životem. Alespoň to tak dneska probíhalo.

Sobota byla poměrně klidná. Okolo osmé jsme vyjeli do ZOO, kde jsou zvířata z celé Austrálie. Tam jsme strávili zhruba pět hodin, Následně jsme se přestěhovali do centra, kde jsme prohlédli pár zajímavostí. Také jsem si zajistil nové telefonní čislo +61458257341 na kterém budu k dosažení ve středoevropském čase 8-12 hodin. Na neděli se chystá program v diecézi a v pondělních ranních hodinách odjezd do Sydney.

Neděle byla poslední den v Melbourne. Začala ranní mší, následovalo barbecue (takový dobrý rautík) a rozloučení se s farností. Odpoledne jsem byl ještě v Melbourne city, kde jsem se podíval na město z nejvyššího mrakodrapu jižní polokoule. V pondělí ráno odjíždím do Sydney na celosvětové setkání mládeže. S největší pravděpodobností ztratím tak na několik dní spojení pomocí internetu, ale jsem kdyžtak na telefonu (než dojde baterka).

V noci z neděle na pondělí jsem nešel ani spát. S naší Helenou jsme diskutovali poměrně dlouho, pak jsme s kolegy pozorovali noční oblohu a následně jsme se šli sbalit. O půl páté jsme jeli k faře, odkud jsme se ořesouvali asi půl hodiny na odbavení do dálkových autobusů. Nicméně na odbavovacím místě jsme se zdrželi. Autobusy, které tu měly být okolo šesté, přijížděly na půl desátou. a to s velkým zmatkem. Takže se zkomplikoval odjezd. Při něm byly organizovány i přestávky na poutních a

Úterý je za námi a blíží se půlnoc. Musím říci, že narozdíl od části skupiny jsem v pohodě. Moje zavazadlo bylo doručeno do ubytování. Kolegové na něj neustále čekají od pondělního ráno. V Sydney jsme ubytování v Rosebank College ve třídách. Zajímavostí je, že ve třídách nejsou umyvadla ani topení. Takže komfort není jako u rodiny, což jsem ráno nepopsal. Nicméně první den v Sydney byl zajímavý, ale zatím musím říci, že Melbourne vede. Ráno jsme měli setkání v kostele, kde bydlí druhá ze tří

Dnešní řádky píši trochu z netradičního místa. Je 22:02 a sedím v přístavu, kam před několika hodinami připlul papež. Já tu na jeho příjezd sice nebyl, ale částečně jsme ho sledovali z největší věže v Sydney.

Smutné, ale je to tak. Světové dny mládeže v Austrálii jsou za námi. Víkend patřil vyvrcholení na dostihovém závodišti Randwick, kam jsme se odebrali v sobotu časně ráno. Program sice začínal odpoledne, ale ono když se stěhuje několik stovek tisíc poutníků, tak jsou docela zácpy. Musím ale říci, že ranní posun byl naprosto v pohodě. Po ránu sice malý zmatek na nástupišti, ale ten jsme brali naprosto s humorem a dá se říci, že naprosto v klidu jsme dorazili na závodiště. Před ním nám ještě

Týden je skoro za námi od posledního blogu, který byl naplněn nejenom stěhováním, ale i poznáváním. Nicméně dobré je začít postupně. V pondělí jsme opouštěli školu a přestěhovali jsme se na olympijský stadion do jedné z hal. Tady jsme spali opět na karimatkách a hala vypadá dneska jako prázdný veletržní pavilon - taková rotunda. Češi měli sídlo na ochozu, takže jedno z nejlepších. Ostatní jsme tím pádem měli jako na dlani. Kolik nás tu bylo? Těžko říci, ale tipuji několik tisíc. Odhadem i v

Pondělní putování po Sydney jsem ráno zahájil v místní botanické zahradě, která je velmi malý kousek od centra. Její exponáty jsou skvělé a velmi zajímavé je i zapojení lidí do péče o zahrady. Při své návštěvě jsem tam totiž zrovna potkal jednu školu a asi zrovna šla něco dělat do parku. Odpoledne jsem se vydal do čínské čtvrti, kde jsem ale moc nepochodil, ale zato jsem se tam trošku prošel k návštěvě muzea námořnictví. To jsem chvilku hledal a mezitím jsem našel jiné muzeum. Protože počasí

A je to za námi! Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, sedím na palubě letadla Korean Air a mířím do Soulu. Nicméně aby pořádku bylo učiněno za dost, tak musím popsat ještě poslední den. Ačkoliv by se mohlo zdát, že bylo určeno už jen pro balení, tak to jste na omylu. To jsme stihli v noci předtím, takže ráno patřilo výletům. První z nich byl do největšího akvária jižní polokoule, kam se šly podívat stovky lidí. Myslím si, že akvárko je dobrým byznysem - třeba vstupné pro dospělého je okolo třiceti

Opuštění Austrálie proběhlo naprosto v pořádku a po zhruba deseti hodinách jsme se přesunuli do Soulu. Tady nás čekalo krátké odbavení, vyplnění dvou formulářů a přesun do hotelu, který je patnáct minut od letiště. Údajně. Podle většiny z nás byl tak pět minut a nebylo potřeba autobusu. Nicméně o hosty se starají dobře. Prvním poznatkem byl velmi divný vzduch. Vlhký a těžký, a proto v autobuse mají klimatizaci. Nemají ale dvoje dveře, což možná bylo daným typem. Po přesunu do hotelu jsme se