Smutné, ale je to tak. Světové dny mládeže v Austrálii jsou za námi. Víkend patřil vyvrcholení na dostihovém závodišti Randwick, kam jsme se odebrali v sobotu časně ráno. Program sice začínal odpoledne, ale ono když se stěhuje několik stovek tisíc poutníků, tak jsou docela zácpy. Musím ale říci, že ranní posun byl naprosto v pohodě. Po ránu sice malý zmatek na nástupišti, ale ten jsme brali naprosto s humorem a dá se říci, že naprosto v klidu jsme dorazili na závodiště. Před ním nám ještě pořadatelé s úsměvem nadělili obědo-večeřo-snídaňové balíčky, abychom neměli hlad. Zde jsme si připravili spaní (vytáhli karimatku) a mnoho z nás spalo za odpoledního sluníčka. To mně nepřišlo jak v zimě, nýbrž někde u vody. K tomu z hlavního pódia hrála řada kapel. Večer o sedmé hodině proběhla vigilie. Ta probíhala sice vícejazyčně, ale to nevadilo, protože díky části výpravy, která si naladila polskou frekvenci, tak tlumočila do češtiny. Večer ještě proběhlo také pár koncertů a šlo se spát. Nedělní ráno patřilo od deseti hodin mši se Svatým otcem, který projel nejdříve celé závodiště papamobilem po dráze. O čem Benedikt XVI. hovořil si můžete přečíst zde

Na závěr prohlásil, že Světové dny mládeže za tři roky proběhnout v Madridu. V tu chvíli si velká část naší výpravy řekla, zda-li by podobná akce mohla proběhnout i u nás. V každém připadě musím smeknout před organizátory, kteří v Sydney vychytali akci opravdu skvěle. Největší pochvalu si zaslouží za dopravní spojení a propagaci. Takto dotáhnutou akci nemá ani náhodou EURO a další velké podniky.
Jinak pro tuto chvíli zůstávám v Austrálii, abych navštívil ještě samotné město, nedaleké hory, pláže apod. Zároveň od pondělí do čtvrtka budu na novém ubytování - v ohromné hale olympijských her, kde nás má být ze všech konců světa až deset tisíc. Takže v tu chvíli asi nebudu na mailu a nebudou poznatky na blogu.