V rámci zakázek se dlouhodobě snažím o finanční úspory. K řadě zakázek se nedostanu před samotným vyhlášením, ale u kterých ano, důkladně je prohlížím a nechám si i případně expertně poradit.

 

Muzeum barokních soch – tento projekt se ke mně dostal hned při mém vstupu na radnici v roce 2006, kdy patřilo v mé gesci „pouze" obstarávání dotačních prostředků. Po získání dotace jej následně po dobu čtyř let spravovali kolegové a to při samotné stavbě.

Na konci roku 2010 proběhly volby a já od ledna 2011 dostal za úkol dokončit nestavební část – interiéry muzea barokních soch. Přes neuvěřitelné tlaky jsem neodolal a bojoval za městské peníze. Jak napsal Chrudimský deník v článku „Sumy v projektu Málka dráždí" , kdy jsem upozorňoval na štítek s označením WC za 2000 Kč a poštovní obálku za 80 Kč, jsem spustil velkou lavinu útoků proti mé osobě. Tehdy jsem i s pokorou při rozhovoru pro Právo přiznal, že opravdu baroknímu umění nerozumím „Nerozumím baroku, ale muzeum zvládnu jako manažer", ale že z pohledu projektu EU celé dílo dokončím. A tomu jsem i dostál.

mubaso_01

Úsporu 8 milionů korun jsem realizoval na Muzeu barokních soch. Žádné víceprace, ale naopak úspora. To se opravdu duchovním otcům nelíbilo

Do slíbeného desátého září 2011 jsem dodělal s kolegy celé interiéry Muzea barokních soch a oproti plánu uspořil okolo osmi milionů. Tato částka nikoho však nezajímala, neboť by se splácela v budoucnu úvěrem, ale úspory někoho zřejmě velmi naštvaly.

Pokud bych měl spekulovat, tak například ozvučení Muzea barokních soch mělo stát okolo osmi milionů korun. Ve skutečnosti bylo za polovinu. V jednom volebním uskupení, kde je i duchovní autor myšlenky Luboš Jelínek a bývalý vedoucí odboru školství Josef Štěpánek (mimo jiné který připravoval první výběrové řízení, než z důvodu střetu zájmu musel ze své funkce odejít), byl na kandidátce i možná potencionální dodavatel. A když se podíváte do obchodního rejstříku, budete možná překvapeni, co se stalo s firmou, když tuto zakázku nedostala.

K samotné stavbě, kdy rozpočet byl okolo 55 milionů korun a skutečnost okolo 70 milionů korun, se musí vyjádřit kolegové, kterým to patřilo na starost.

Nicméně tím to neskončilo. Osmi milionová úspora opravdu leží někomu v žaludku a neumí mi to odpustit. Možná i proto se dali někteří podnikatelé dohromady, aby se pod „hlavičkou" novin schovali do překrucování skutečností a za dva miliony korun založili společnost Chrudimské noviny, a. s., aby se mi za to pomstili.

A obávám se, že nejenom kvůli tomu, ale i proto, že v Chrudimi chtějí dělat další věci. Řada z nich je velmi dobrá, ale musí být pro obě strany výhodná. Ne že se třeba „šmikne" znalecký posudek a prodává se pod cenu. Ale třeba je to náhoda.