Chrudimský místostarosta Roman Málek si červenec zpestřil třítýdenním pobytem v Austrálii. Vyrazil tam na Světové dny mládeže, což bylo setkání věřících mladých lidí z celého světa, na které přijelo přibližně čtvrt milionu účastníků. Samotné setkání trvalo týden, předcházející týden trávil Málek společně s ostatními v diecézi a poslední týden poznával Sydney. Tam se taky ztratil…
* Čím jste si zasloužil cestu do Austrálie? Jste tak výjimečně dobrý křesťan?
Nebylo to o zásluhách, protože akce byla otevřena naprosto všem. Kdo měl chuť, mohl se po splnění organizačních povinností vydat na setkání.
* Jak se vám Austrálie líbila? A co naopak se vám nelíbilo?
Líbila se mi velmi moc. Když vynechám osobní prožitky, kterých je velmi mnoho, tak třeba pláže, moderní architektura, technické muzeum, monorail (to je takový malý vlak na kolejích ve vzduchu). Líbily se mi ale také třeba třílitrová balení džusů či mléka. Líbil se mi i pořádek ve městě. Snad za celou dobu jsem potkal jen jeden otlučený dům a vidět na ulici „bordel“ se nestalo. Nelíbila se mi moc kuchyň, kterou jsme měli. Lety jsme měli s korejskou společností a nejednou se mi stalo, že na mne zbyla korejská kuchyně. Takže rýže a nějaká sušená tráva či co. No, a v Austrálii nemají třeba smažený sýr a mají všechno možné, ale moc důvěry to ve mně nevzbuzovalo. Ale je možné, že jsem vybíravý. Co mně přišlo taky divné, byla doprava. V Austrálii je povolená maximální rychlost 110 km za hodinu, a to i na dálnicích (které jsou třeba čtyřproudové) a všichni mají tři či čtyřlitry… Takže mi bylo líto životního prostředí. Jo, a třeba taková opera v Sydney? Ta je všude opěvovaná, jaká je to super stavba. To je pravda, ale musíte ji vidět v noci nebo z dálky. Ve skutečnosti a z blízka je to hrozná betonová krabice.
* Je to kontinent s největší koncentrací nebezpečných zvířat. Dostal jste se do blízkosti nějakého? Musel jste dodržovat nějaká bezpečnostní opatření?
Díky tomu, že jsem nebyl v buši, tak to bylo v pohodě. Nicméně jsem stál u krokodýla a koukal se mu do očí asi na deset centimetrů (smích). Ale bylo to přes sklo. Pak jsem stál nad ním a tam byla cedulka „Pokud spadnete ke krokodýlovi a přežijete to, můžete si být jisti, že pak už to u krokodýla nepřežijete“. Jinak žádná bezpečnostní opatření nebyla třeba.
* Jaký zážitek vám utkvěje v paměti?
Ztracen v Sydney. Dostihové závodiště se čtyřmi sty tisíci lidmi. Společné české mše. A taky – jeden den v Soulu, kde jsme spali. Tam bezesporu mě nejvíce zaujaly mluvící a hrající semafory pro chodce. To byla bomba, to je zážitek jak hrom.
* Co australské dívky, líbily se vám?
My jsme tam byli v zimě, takže nechodily moc na lehko (smích). Nicméně jsou naprosto nevýrazné, ty české jsou podstatně lepší.
* Mimochodem, psalo se, že jste byl viděn v doprovodu mladé ženy, znamená to, že jste si konečně našel přítelkyni?
Máte dobré zprávy. Ale Evička Č. to není a u vicehejtmana to taky nedopadlo… Ale něco na tom pravdy je… (mrknutí oka).
* Na kolik peněz vás pobyt na opačném konci polokoule přišel?
Organizační poplatek byl čtyřicet tisíc. Na místě jsem utratil 1 992 australské dolary a v Soulu asi dvacet pět tisíc čingischánů. Tedy my je tak nazývali podle portrétu na nich, oficiálně se měna jmenuje won. Ale je potřeba říci – za tuto horentní částku si koupíte jednu coca-colu, jednoho mufíka a půlku lahve vína.. Je to něco kolem dvaceti euro.
* Co jste si z Austrálie přivezl?
Klokana za všechny prachy. Opravdu za všechny – protože při odletu jsem chtěl utratit zbytek peněz a nechat si jen papírovou plastovou pětidolarovku a nějaké drobné mince. Tak po odbavení do letadla jsem si koupil klokana. Dále jsem nakoupil velké množství pohledů, bumerang či míč na australský fotbal. Přivezl jsem si i řadu suvenýrů s logy Světových dnů mládeže či Týdne v diecézi. A taky přes dva a půl tisíce fotek. A když jste ten novinář – tak vás jistě zaujme výtisk australských novin v „rozsypané“ rýži, kde rozumíte jen obrázkům.
Foto popis|
Bulvár | 29.8.2008 | rubrika: Rozhovor | strana: 6 | autor: (red)